Peníze od Hitlera

Příběh, v současné době i divadelně zpracovaný, mapuje osud židovské dívky, která zázrakem přežije koncentrační tábor, po návratu však zjišťuje, že je její rodina označena za kolaboranty. Dále žije celý svůj život životem rozpolcené osoby, která by ráda očistila rodiče, žila normální život, ale vzpomínky na válku a návrat jí to neumožňují. A těsně před smrtí, šedesát let po válce, nalézá v paměti i vzpomínku, která usvědčuje jejího otce, že se příslušností k nacistům snažil zakrýt židovský původ...
Stojí za přečtení, kniha je plná zajímavých myšlenek a obrazů. Zde malá ukázka:

Vždycky se mi zdálo, že je mnohem těžší nashromáždit argumenty pro to, aby se člověk nezabil. Aby žil.
Odejít dobrovolně, říká se. Nikdy to není dobrovolné. Člověk je nucen zjevnými i skrytými proudy, které vytvarují a vymelou břehy takového činu. Proudy vnějších okolností. Vnitřních trýzní. Je postrkován a doplaven k poslednímu.
Když člověk pozná, co všechno život obnáší a jak málo je v davu spravedlivých, měl by odejít. Včas. Jenomže ještě pořád zbývá naděje, že cosi zůstává skryto. Něco, co se člověk dozví, co pochopí v příští minutě, za nejbližší zákrutou.
A všechno se tím definitivně změní.

---

A osud mu už nedopřeje času, aby to, co ho tížilo nejvíc a užíralo mu nejen spánek, ale i radost závěrečných let života, někomu povědět. Stejně netušil komu a nevěděl jak. Přemítal, proč se to hlavní o lidském životě nedozvíme. Ne proto, že by příběh končil, ale proto, že končí zásoba použitelných slov. Ano, jistě, slovy se dá hodně napáchat.
Ničemu se jimi nedá zabránit.

Denemarková, Radka : Peníze od Hitlera, Host - vydavatelství, s. r. o., Brno, 2006

Výprava do neznáma / Legenda o Kožešince

"To není sen," zašeptala Kožešinka.
"Ovšemže je. Celý život je sen," proneslo ztěžka stromové stvoření. "Víš, kdo jsem? Možná se o mně vyprávějí příběhy, které do tohohle snu prosákly z jiných, o mně a mých sestrách. Jsme dryády, strážkyně stromů."
...
"Mohla bys lidi přimět, aby to pochopili."
"Pochopili?"
Kožešinka si všimla, že se v očích dryády pohybují zlatá smítka připomínající rybky v hlubokém jezeře. "Víš," začala váhavě, "cestou k tobě jsem zjistila, že všichni lidé nejsou špatní. Myslela jsem původně, že ano, a tak si prostě nemůžou pomoct, protože je to jejich přirozenost. Připadalo mi, že špatnost k nim patří jako k ptákům křídla. Ale cestou jsem větřila taky lidi, kteří vůbec nebyli špatní. Možná si někteří cestu špatnosti zvolili sami, protože se domnívali, že je to jen na nich. Jestli máš takovou sílu, jak tvrdila Moudrá sova -"
...
"Podívej, jestli je tenhle svět pouhý sen, tak ty jsi jeho součást. Sny přece neselhávají samy od sebe. Selhávají proto, že v ně přestanou věřit ti, kdo sní," spustila Kožešinka a polkla. "A někdy musíš věřit dál a dál, i když to nejdřív vypadá beznadějně. Proto jsem tě přišla povzbudit, když mi sova řekla, že to někdo musí udělat. Myslela jsem si, že je to úkol pro opravdového hrdinu, ale řekla bych, že na světě žádní opravdoví hrdinové nejsou, jen v Kaštánkových příbězích. Jsou pouze úkoly, které je třeba vykonat, a ti, kdo se o to pokusí."

A tak se pokouším...
Carmody, Isobelle : Výprava do neznáma (Legenda o Kožešince 1), Euromedia Group k.s. - Knižní klub, Praha, 2008
Kniha má údajně pokračování: LIŠÁK ŽAL, Druhá kniha Legendy o Kožešince