Dovoluji si citovat velmi zajímavou recenzi z týdeníku EURO:
Týdeník EURO, 11/2011, strana 52
Ekonomické teorie
Opus magnum Milana Sojky Největší český odborník na ekonomické myšlení po sobě zanechal velkolepé dílo
Asi málokdo si dnes uvědomuje, jak významnou roli hrála v české transformaci ekonomické teorie. Konkrétně šlo hlavně o liberální proud, tradičně zosobňovaný Václavem Klausem. Tento myšlenkový směr získal převahu krátce po sametovém převratu a pomohl jako teoretická opora k rychlému přechodu na tržní systém.
Zejména neutuchající síla Klausova politického vlivu se pravděpodobně zasloužila o to, že liberální doktrína si ve veřejné diskusi stále udržuje jakési výsostné postavení. V minulých letech tak mohl vzniknout zjednodušený dojem, že hospodářským teoriím obecně dominují (nebo mají dominovat) v první řadě Friedrich August von Hayek nebo Milton Friedman, tedy v tuzemsku asi nejčastěji jmenovaní zastánci volného trhu. Ekonomická teorie je ale mnohem barevnější. Ti, kteří se chtějí o její názorové pestrosti dozvědět více, nyní mohou sáhnout po nejucelenější syntéze, která kdy v češtině vyšla.
Autor Dějin ekonomických teorií, profesor Milan Sojka, zůstal celý život zapřísáhlým akademikem, kterého širší veřejnost příliš neznala. O to více působí jako velká ztráta fakt, že jeho životní dílo vyšlo až posmrtně. A to nejen kvůli jeho skromnosti, lidskosti, schopnosti naslouchat i předávat vlastní bohaté znalosti poutavým stylem dál, jak se v dodatku knihy shodují Sojkovi bývalí kolegové či studenti z různých pracovišť. Právě v době, kdy globální krize podnítila množství diskusí a nových pohledů v soudobé ekonomické teorii, přišla česká věda o největšího znalce v oboru. Budiž tedy alespoň smutnou útěchou, že Milan Sojka stihl dokončit svoje dílo ještě předtím, než podlehl vážné nemoci. To, že kniha skutečně spatřila světlo světa, je potom zásluhou hlavně jeho manželky.
Poutavá zákoutí teorie
Jedinečnost více než pětisetstránkového svazku spočívá v šíři a zároveň hloubce záběru, obojí s důrazem na zachování přehlednosti. V celkem dvaceti kapitolách Sojka pojímá ekonomické myšlení v logice historického vývoje a souběžně i perspektivou vzájemného ovlivňování se. Období od starověku až po novověk se věnuje poměrně stručně, stačí mu k tomu patnáct stran jediné kapitoly. Těžiště knihy tak spočívá zhruba v období 17. až 18. století, v době formování klasické politické ekonomie.
Čtenář, jehož znalost ekonomické teorie se před otevřením Sojkovy knihy omezila na poznámky z letmého jednosemestrálního kurzu, může postupně objevovat řadu jemu dosud neznámých nuancí jednotlivých teorií i jejich nositelů. Vedle často skloňovaných jmen klasiků jako Adam Smith si tak může rozšířit znalosti třeba o významného francouzského ekonoma Jeana-Baptiste Saye, který jako první zformuloval zákon trhů o přirozené rovnováze nabídky a poptávky. Podobně v kapitole o socialistickém ekonomickém myšlení a marxistické politické ekonomii narazí na postavu Michala Kaleckiho, který přichází již na počátku 30. let minulého století s teorií úspor, investic a zaměstnanosti, velmi blízkou teorii efektivní poptávky, jež hraje zásadní úlohu v práci Johna Maynarda Keynese.
Jak Sojka postupně přechází až po současnou, široce rozvětvenou korunu ekonomických škol, nabízí čtenáři další a další lákavé objevy v zákoutí ekonomického uvažování. Vše obohacuje Sojkův nesporný interdisciplinární rozhled: výklad se neomezuje na úzce nastavené mantinely ekonomie, ale pojímá teorie v jejich přirozeném kontextu s ostatními společenskými vědami (avšak bez toho, aby do jiných oborů zbytečně zabředával).
Historický postup od nejstarších k nejnovějším teoriím není omezující – časovou posloupnost Sojka nedrží prvoplánově, ale klade důraz hlavně na srozumitelné vysvětlení a komparaci jednotlivých tezí. Přehlednosti jistě prospívá i to, že biografické údaje omezuje na to nejpodstatnější a klade je do úvodních „rámečků“ v jednotlivých podkapitolách. Zbytečně tak nezahlcuje publikaci životopisnými detaily a soustředí se na věcné jádro sdělení. Laik ocení, že kniha není plná složitých grafů či rovnic, což souvisí také s tím, že Sojka patřil k ekonomům, kterým bylo bližší filozofické než matematizující pojetí této vědy.
Střídmá profilace
Zejména při listování druhou částí knihy, jež probírá teorie přesahující svým významem až do současné reálné hospodářské politiky, si čtenář může připomenout, že Sojka se během svého života řadil k těm ekonomům, kteří se hlásí k odkazu Keynesova díla. Sojka v této souvislosti razí termín „keynesovství“, v češtině poměrně rozšířený tvar „keynesiánství“ označuje za překladový hybrid.
Tento postoj ho, jak v předmluvě knihy zdůrazňuje bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma, stavěl mimo takzvaný „hlavní“ proud ekonomického myšlení. Autorovi proto slouží ke cti, že svoje názorové ukotvení do knihy promítl velmi střídmě a bez zásadního vlivu na celkovou neutralitu výkladu. Zastánce chicagské školy tak nemusí mít obavy, že v knize najde sžíravou kritiku kvantitativní teorie peněz, nebo naopak jednosměrnou propagaci finanční regulace. Všechny názorové směry jsou pojaty bez předsudků. To, že Sojka věnuje Keynesovi celou jednu kapitolu, je vzhledem k neoddiskutovatelnému vlivu tohoto ekonomického velikána naprosto relevantní (ostatně samostatnou kapitolu si vysloužil také Joseph Alois Schumpeter, který měl ke Keynesovi poměrně daleko).
Sojkova ideová pozice je nicméně místy čitelná, dá se vystopovat zejména v pasážích o hospodářských doporučeních vybraných ekonomů a úspěšnosti jejich aplikace. Kritické zmínky lze nalézt třeba u hodnocení Friedmanových teorií. Jde však spíše o poznámky, které nemají vliv na vyváženost knihy. K ní přispívá i skutečnost, že se autor nezaměřuje tolik na hodnocení, jako spíše na porovnání a vývoj postojů.
Dějiny s přesahem
Poslední kapitoly potvrzují, že slovo „dějiny“ v názvu knihy by nemělo čtenáře svádět k tomu, aby na ni pohlíželi jako na encyklopedii o minulých teoriích bez vlivu na přítomnost, či dokonce budoucnost. Naopak zejména s ohledem na globální hospodářskou recesi nabízí mnoho zajímavého a překvapujícího. Dobrým příkladem mohou být názory amerického ekonoma Hymana Minskyho, který upozornil na negativní dopady dluhového financování investic a svým způsobem avizoval finanční otřesy uplynulých let.
Kniha bez ohledu na to, jak je její záběr široký, samozřejmě nemůže zcela překročit svůj stanovený rámec, a nahradit tak četbu konkrétních prací jednotlivých ekonomů. To ale také není účelem. Sojkova publikace je ideální pro toho, kdo se chce, byť třeba jen nárazově, rychle zorientovat v určitém názorovém proudu a zároveň se nespokojí s povrchním popisem. Zájemci o hlubší náhled do teoretické mozaiky ekonomické vědy zase dobře poslouží jako spolehlivá rukověť k podrobnému studiu jednotlivých autorů. Seznam literatury čítá více než 500 titulů (!), samozřejmostí jsou obsáhlý věcný a jmenný rejstřík.
Sojkovu velkému dílu v podstatě není příliš co vytknout. Při troše zlé vůle se dá namítnout, že mohl například jednu kapitolu věnovat pouze české ekonomické teorii, jejíž zástupci ve zvoleném pojetí trochu zapadají. Čtenářům, kteří si potrpí na vizuální stránku, by se možná líbily fotografie či jiná zobrazení probíraných autorů. Na druhé straně jde spíše o formality, skladba knihy je ve výsledné podobě zcela kompaktní. Bez nadsázky lze říci, že jde o vyčerpávající a svým způsobem i přelomové dílo.
Milan Sojka (1951–2009)
- Významný český ekonom, přední odborník na dějiny ekonomických teorií.
- Vedoucí katedry institucionální ekonomie na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
- Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, kde následně působil v oddělení dějin ekonomických teorií. Po vzniku Fakulty sociálních věd v roce 1990 přešel na Karlovu univerzitu, kde se stal roku 1996 profesorem.
- Kromě přednášení na FSV UK, VŠE a dalších vysokých školách byl také členem a později místopředsedou Akreditační komise ministerstva školství. Stál při vzniku Grantové agentury ČR a úzce spolupracoval s Hlávkovou nadací.
- Přes množství lukrativních nabídek ze soukromého sektoru zůstal celý život věrný akademickému prostředí.
Výběr z dalších titulů:
Kdo byl kdo. Světoví a čeští ekonomové. Praha, Libri 2002
Malá encyklopedie moderní ekonomie, 4. vydání. Praha, Libri 2001 (spolu s B. Konečným)
John Maynard Keynes a současná ekonomie, Praha, Grada, 1999
Milton Friedman. Svět liberální ekonomie, Praha, Epocha, 1996
Dějiny ekonomických teorií
Autor: Milan Sojka
Vydal: JUDr. Karel Havlíček, Havlíček Brain Team, 2010
Rozsah: 540 stran
Tomáš Pergler
Eurobondy... to jsou takové ty potravinové lístky v eurech, že?