Zápisky z cest

Václav Klaus: Zápisky z cest, FRAGMENT s.r.o., Praha, 2010
"Nikdy jsem neměl v úmyslu psát cestopisy a navíc dobře vím, že je to v naší zemi - po Karlu Čapkovi - téměř nemožné..." píše hned v předmluvě pan prezident Klaus, a nutno říct, že celá knížka je vskutku příjemné čtení, navíc místy dosahuje skutečných spisovatelských kvalit velmi vysoké úrovně.

---

Ba co víc, mám pro tento Klausův počin pochopení, sám jsem se přece o něco podobného pokoušel v denících z turné po Texasu, Indii i Jordánsku.

Jiří Pehe : Klaus

Jiří Pehe, Klaus, Portrét politika ve dvaceti obrazech, Prostor, Praha 2010
Panu Pehemu není na knize asi co vytknout, snažil se být objektivní, uvádět fakta a souvislosti, ač někde možná dodával spíš své "souvislostní názory" (názory na to, jaké mohly být souvislosti tam, kde je není vidět).

---

Vypsal jsem si ze tří kapitol pár citátů:

1994: Spor o povahu české demokracie
Rozvoj občanské společnosti, decentralizace státu nebo vytvoření institucí (tak jako tak zakotvených v ústavě), které by sloužily jako další vrstva v systému vzájemné kontroly a podvazování státní moci, byly kroky, jež havlovský tábor viděl jako nezbytné pro další rozvoj demokracie, zatímco Klaus se takovému vývoji bránil - zejména z pozice efektivity vládnutí.
...
Jisté je, že zdánlivě jen teoretický spor mezi Klausem a Havlem, který vypukl s plnou intenzitou v roce 1994, stál u počátku dlouhého souboje o povahu české demokracie. Šlo i o to, že v podstatě nekontrolovatelná moc vládní koalice, v níž dominoval Klaus, byla velmi riskantní. Vytvářela totiž politickou atmosféru, v níž ti, kteří se zapojili do budování tržního systému "bez přívlastků", měli pocit, že se nemusí zdržovat dodržováním zákonů nebo etických norem.
Rok 1994 byl proto shodou okolností také začátkem zdánlivě nekonečného seriálu krachů, tunelování a vyvážení získaného kapitálu za hranice země, jakkoliv tento proces kulminoval až později a notně přispěl jak k neúspěchu Klausovi vládní koalice ve volbách v roce 1996, tak k pádu vlády v roce 1997.

2007: Globální (ne)oteplování
Enviromentalisté se podle něj soustřeďovali na dokazování, že člověk přispívá ke klimatickým změnám, a požadují okamžitá politická opatření založená na omezování ekonomického růstu, spotřeby a lidského chování, které považují za hazardní. Nevěří v budoucí generace, a ignorují dávno prokázanou skutečnost, že čím vyšší bohatsví společnosti, tím vyšší je kvalita životního prostředí.
...
Podle Klause už lidstvo zažilo tragickou zkušenost s jedním pyšným intelektuálním proudem, který tvrdil, že ví, jak řídit společnost lépe než spontánní tržní síly. Byl to komunismus a selhal, zanechal po sobě miliony obětí.

2008: Volba prezidenta jako skandál
Bylo prostě zřejmé, že staronový prezident je politikem určitého typu: má silné názory, má svoji jasnou ideologii, je vyhraněnou osobností. Ani kdyby stokrát chtěl, nebylo v jeho silách hrát na politické scéně roli svorníku nebo nadstranického moderátora. Už proto, že v podstatě každá jeho politická akce spíše rozdělovala, než spojovala.

Pokud hledáte komentář ke knize, doporučuji přečíst třeba článek na topzine.cz: Jiří Pehe vytvořil Klausův portrét, a to ve dvaceti obrazech