Kniha patří mezi ty, které jsem četl pozvolna a pomalu. Neb v ní bylo ledacos k zamyšlení a ledacos k citování. Dokonce jsem ji musel po několikerém prodloužení vrátit, bo si ji někdo rezervoval, a půjčit v jiné knihovně...
Co tedy dle mého stojí za citování?
Prý nezáleží na tom, co se ve vašem životě stalo, ale na tom, co si myslíte, že se stalo. Jenže tohle hodnocení zjevně není dostačující: je docela možné, že ústřední událostí vašeho života by mohlo být něco, co se nestalo nebo si myslíte, že se nestalo. Jinak by nebylo zapotřebí beletrie, existovaly by jen memoáry, dějiny, životopisy: to, co se stalo - co se doopravdy stalo a co si myslíte, že se stalo -, by úplně stačilo.
\vypadá snad takhle i on, když se opije? Není snad Graha, ztělesněním zlé předtuchy, že takhle by vypadal on sám po dvou hodinách a po tuctu skleniček bellini? Jak se musí svět jevit bývalému pijanovi, abstinentovi, člověku trvale střízlivému, alkoholikovi zbavivšímu se závislosti, kterého ze všech stran obklopují vychlastanci a ochmelkové?
A nutno říct, že jsem si knihu znovu půjčil (v KJM na Vinohradech), dočetl, ale nějak závěr druhého příběhu "nestrávil"...
Katalogizační lístek KJM
