Tolerantní či netolerantní

Dovoluji si ještě jednou citovat z knihy Václava Klause Nemám rád katastrofické scénáře (Sagit, Ostrava, 1991). A to proto, že si myslím, že tento citát v mnohém vystihuje i mne:

---

...říká se o vás také, že jste netolerantní. Myslíte, že je to pravda? Nebo v čem to je?
Já nevím. Stalo se módou mě takto označovat. Tolerantní, netolerantní. Já jsem přesvědčen, že v drtivé většině to souvisí s tím, jestli mám nebo nemám na určitou věc svůj názor. Člověk, který má názor, musí svůj názor sdělovat. Já jsem člověk, která názor většinou, ne vždy, má, a pokud ho má, pak ho sděluje jasně, nerozmělňuje ho, vyslovuje ho přesně, neutíká od věci. Asi to vypadá netolerantně. Já si ale myslím, že je to z mé strany určitá úsporná metoda. Je to pokus o hygienu, hygienu mluvy, jednání - prostě: rychle, jasně, tady, ano, ne a rozhodnout se. Já si myslím, že mnozí z těch, kteří se holedbají svou tolerantností, jsou velmi často lidé, kteří žádný názor nezastávají. A to je pak strašně snadné být tolerantní... Já vím, někdo mluví měkčeji, měkčím hlasem, někdo mluví ostřejším hlasem.
...
A navíc si myslím, že nevyjádřit svůj názor jen proto, aby se člověk zalíbil, to zrovna není žádná známka ideálního lidského postoje. Samozřejmně, člověk někdy řekne něco ostřejším tónem, než je třeba, a kdyby to říkalp podruhé, byl by tón mírnější a zvolil by třeba jiné slovo.

---