Modrá, nikoliv zelená planeta II.

Modrá, nikoliv zelená planeta
Co je ohroženo: klima nebo svoboda?¨
Václav Klaus
Dokořán, Praha 2007

---

Ještě jedna souvislejší citace z knihy, velmi dobře popisující hlavní myšlenku:

---

Jestliže přijmeme globální oteplování jako reálně existující jev, domnívám se, že bychom se jím měli zabývat úplně jiným způsobem. Místo beznadějných pokusů proti němu bojovat, bychom se měli připravit na jeho důsledky. Jestliže se atmosféra otepluje, nemá to výlučně negativní dopady. ...
Proto varuji před přijímáním opatření, založených na takzvaném principu prebentivní opatrnosti, který enviromentalisté používají jako ospravedlnění pro svá doporučení a jehož zřetelný přínos nejsou schopni prokázat. Zodpovědná politika by měla brát v úvahu alternativní náklady takovýchto návrhů, s vědomím toho, že nákladné a neúčinné enviromentální politiky jsou přijímány na úkor jiných politik a vedou k zanedbávání dalších důležitých potřeb miliónů lidí na celém světě. Každé politické opatření musí být založeno na analýze nákladů a výnosů.
...
Mým doporučením proto je věnovat pozornost tisícům maličkostí, které negativně ovlivňují kvalitu životního prostředí. A chránit a podporovat základní systémové faktory, bez nichž by hospodářství a společnost nemohly fungovat - tj. zajistit lidskou svobodu a fundamentální ekonomické mechanismy, jakými jsou svobodný trh, fungující systém cen a jasně definovaná vlastnická práva. Ty motivují ekonnomické subjekty k racionálnímu chování. Bez nich nemůže žádná vládní politika chránit občany, ale ani životní prostředí.
...

Modrá, nikoliv zelená planeta

Modrá, nikoliv zelená planeta
Co je ohroženo: klima nebo svoboda?¨
Václav Klaus
Dokořán, Praha 2007

---

Vím, že vybrané citáty jsou vytržené z kontextu a takto samostatně asi nevyzní tak, jak kouzelně znějí jako "koření" této velmi zajímavé knihy...

---

Vykácení pralesů na našem území bylo z dnešního pohledu enviromentalistů jistě strašlivou ekologickou katastrofou, ale jejich nahrazení nás dnes obklopující kulturní krajinou vytvořilo krajinu jinou, a přiznejme si, že ta je - nejen z estetického hlediska - více než přijatelnou náhradou.
...
Enviromentalisté - zdá se - neberou v úvahu, že velká část souše je výsledkem uvědomělé lidské činnosti a že spory, které tzv. ochránci přírody tak často vyvolávají, nechrání žádnou původní přírodu, ale historický produkt činnosti lidí. Neexistují např. žádná kritéria, proč má na tom či onom území být překážkou lidské činnosti existence živočišných druhů, které se na tato území rozšířily až poté, co člověk charakter tamní krajiny v uplynulých staletích změnil.
...
Živočišné druhy vznikají a zanikají jen a jedině proto, že se příroda permanentně přizpůsobuje měnícím se podmínkám.
Neexistuje žádný předem daný optimální stav světa, který máme povinnost chránit.

---

Mimochodem, pan prezident umí svou knihu správně propagovat nenápadně, ale zas a znovu, v jednom ze svých nedávných článku Zápisky z krátké návštěvy Libye uvedl:

Hned na letišti a potom celé tři dny dominuje zelená barva – jako libyjská vlajka a jako barva islámu. Uvědomil jsem si, že jsem – bez uvědomění si těchto souvislostí – nazval svou, proti alarmismu globálního oteplování namířenou knihu „Modrá, nikoli zelená planeta“. Snad je zřejmé, že je proti Bursíkovi a Al Goreovi, nikoli proti islámu.

Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem

Čtu teď Filípkovi před spaním roztomilou knížku Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem (Ivana Peroutková, Albatros, Praha 2009).
Jednou večer zůstane malý Milda doma sám jen se svým papouškem Žakem. Otevře si velký atlas světa a prohlíží si Tanzanii, z které Žako pochází. A zdá se mu sen. Octne se v Africe, v savaně, pak v hustém pralese, kde prožije netušená dobrodružství s novou kamarádkou – černošskou holčičkou Estou.
Filípkovi se vyprávění moc líbí, a nutno podotknout, že i mamince a tatínkovi...

---

Neplést Ivanu Peroutkovou s jinou známou spisovatelkou, Ivou Pekárkovou (což se mně na chvíli povedlo).

Solaris

Kniha málem starší než já, ale stále čtená. Klasika.
Pro sebe si ji charakterizuji slovy: SCI-FI s filozofickými prvky, s rozsáhlou úvahou o původu a smyslu života.

---

Lem, Stanisław - Solaris (Československý spisovatel, Praha 1972)

Modrá planeta v ohrožení

Václav Klaus : Modrá planeta v ohrožení, Sborník nových textů o globálním oteplování; Dokořán, Praha 2009
Několik citací, které mne v knize zaujaly:

Debata o globálním oteplování je o něčem jiném. Není o stupních Celsia nebo míře koncentrace skleníkových plynů. Je o lidech, o jejich chování, o jejich hodnotách, o jejich návycích a o jejich životě. Jedná se v ní o střet mezi enviromentalisty, neliberálními politiky, byrokraty mezinárodních organizací, nezodpovědnými novináři, některými ekonomy a dalšími vědci, kteří se snaží změnit nás (nikoliv klima) a těmi, kteří věří ve svobodu, trh, lidskou vynalézavost a technický pokrok.

Mělo by se umožnit rozvojovým zemím, aby se rozvíjely samy podle sebe, aniž by jim byly vnucovány naše lidsko-právní, sociální, pracovněprávní, zdravotní, hygienické, enviromentální, bezpečnostní a další standardy. Je také nezbytné upustit od hry na zahraniční pomoc. Jjeí účinek na ty, kteří ji mají dostávat, je marginální, ne-li negativní. Účinek pro dárce je mnohem větší.

...(ekonomové) si kladou otázky úplně jiné (a proto je zbytečné je osočovat, že nejsou odborníky na meteorologii a klimatologii). Ptají se, jak moc bude ten či onen přírodní jev, např. oteplování, vadit, jeké bude mít důsledky, jaké budou náklady se na něj adaptovat, resp. jaké by byly náklady takový jev eliminovat. Toto není doménou přírodních věd.

Čtení dětem

Rád čtu svým dětem.
A tedy i v praxi podporuji myšlenku kampaně čtení dětem 20 minut denně.
Když jsem teď cca půl hodiny ukládal Filípka k odpolednímu spánku, stihli jsme dočíst Krtečka (Miler, Zdeněk; Krtek a raketa; Albatros, Praha, 2000) a projít jednu obrázkovou knížku a zopakovat si jména základních mořských živočichů (Zamorová, Jana; Vítek a Kája u moře; SUN s.r.o., Praha, 2006).

Snad jednou...

Snad se jednou k těmto knihám vrátím - nestihl jsem je totiž přečíst a musí putovat zpátky do knihovny:

1. Juránek, Roman; Brněnská strašidla; Vakát, Brno, 2008
   Příjemné čtení, oddechové, jen jsem tu knihu prostě nestihl dočíst, záložku jsem musel odebrat ze strany 123 a knížku vrátit do Knihovny Jiřího Mahena.
   
   
2. Troják, Roman; O dracích a menhirech : příběh srdce; Oftis, Ústí nad Orlicí, 2008
   Tuto knihu jsem chtěl číst dětem, ale přečetl jen cca 30 stránek. Na mé děti je ten příběh v jejich věku asi ještě příliš složitý. Ale rád bych jej jednou přečetl celý.

Tolerantní či netolerantní

Dovoluji si ještě jednou citovat z knihy Václava Klause Nemám rád katastrofické scénáře (Sagit, Ostrava, 1991). A to proto, že si myslím, že tento citát v mnohém vystihuje i mne:

---

...říká se o vás také, že jste netolerantní. Myslíte, že je to pravda? Nebo v čem to je?
Já nevím. Stalo se módou mě takto označovat. Tolerantní, netolerantní. Já jsem přesvědčen, že v drtivé většině to souvisí s tím, jestli mám nebo nemám na určitou věc svůj názor. Člověk, který má názor, musí svůj názor sdělovat. Já jsem člověk, která názor většinou, ne vždy, má, a pokud ho má, pak ho sděluje jasně, nerozmělňuje ho, vyslovuje ho přesně, neutíká od věci. Asi to vypadá netolerantně. Já si ale myslím, že je to z mé strany určitá úsporná metoda. Je to pokus o hygienu, hygienu mluvy, jednání - prostě: rychle, jasně, tady, ano, ne a rozhodnout se. Já si myslím, že mnozí z těch, kteří se holedbají svou tolerantností, jsou velmi často lidé, kteří žádný názor nezastávají. A to je pak strašně snadné být tolerantní... Já vím, někdo mluví měkčeji, měkčím hlasem, někdo mluví ostřejším hlasem.
...
A navíc si myslím, že nevyjádřit svůj názor jen proto, aby se člověk zalíbil, to zrovna není žádná známka ideálního lidského postoje. Samozřejmně, člověk někdy řekne něco ostřejším tónem, než je třeba, a kdyby to říkalp podruhé, byl by tón mírnější a zvolil by třeba jiné slovo.

---

Nemám rád katastrofické scénáře

Na dovolené v Lednici jsem četl mimo jiné knihu Václava Klause Nemám rád katastrofické scénáře (Sagit, Ostrava, 1991).
Ano, kniha je skoro 20 let stará... Ale budete se divit, kolik je v ní moudrosti, kterou lze aplikovat i dnes. Například:

---

Vždycky jsem měl pocit, že mě zajímá, co se děje v této zemi. ...do ciziny nejezdíme proto, abychom poznali cizinu, ale abychom lépe poznali vlastní zem. ... Mám možnost vidět naše problémy s určitým odstupem. ... Některé problémy se začnou jevit menší, jiné větší, člověk si vyrovná váhy, které tomu či onomu přikládá.

---

Stojí za to číst cokoliv od našeho pana prezidenta. Kdo mu nerozumí, říká o něm, že je arogantní - před těmi dvaceti lety to znělo z mnoha úst, dnes už jen občas.
Ono je to vůbec módní, že když někdo něčemu nerozumí, začne napadat mluvčího, označuje jej za arogantního... Jen proto, že nemá jiný argument. Platilo to tehdy, platí to i dnes.

Nebohé čarodějnice a boží inkvizitoři

Původně jsem se domníval, že kniha Nebohé čarodějnice a boží inkvizitoři (podtitul Děsné české dějiny, autorka Vladimíra Krejčí, ilustroval Václav Roháč, Egmont, Praha 2009) mají něco společného s televizním seriálem Dějiny udatného českého národa.
Mají, ale toliko to, že se z obou zdrojů dozvídáme o historii vtipně, hravě, ba přímo roztomile, byť tématem knihy jsou čarodějnické procesy... Počtěte si...

Vzhůru, tesaři...

(J. D. Selinger : Vzhůru, tesaři, do Výše střechu zvedněte! Seymour: úvod)

Tohle by se hodilo někam jako motto:

Ale ať, vím, že kudy kam vědí jenom posměváčci.

Víš dobře, že to, co mi nedá spát, je hlavně hrdost. A to mi dělá starosti největší. Piš tak, abych na tebe byl hrdý, už kvůli sobě samému. Myslím, že tohle přesně se ti snažím říct.

Nezapomínej, že jeto určeno ke čtení. Řekni čtenáři, kde jsi. Buď přívětivý - člověk nikdy neví. Jistěže.

Vtip Oldřicha Dudka

Dovoluji si pro jednou zlehčit obsah této stránky...

Proti pádu noci / Po pádu noci

Kniha Arthur C. Clarka Proti pádu noci s pokračováním od Gregoryho Benforda Po pádu noci (Baronet, Praha 1999) je příjemným počtením pro dovolenou...

Málo lidí si kdy uvědomí jeho přítomnost, ale my všichni v sobě nosíme strach z vnějšího světa a touhu po tom, co je známé a pochopené. Tento strach je možná iracionální, nebo snad má nějaký historický počátek,ale je jednou z nejmocnějších sil v našem životě.


"Sdílíš stejnosti svého uspořádání, což je možná nejdůležitější ze všeho nejdůležitější."
"Uspořádání?"
"Uspořádání primátů. Užitečný přechodný krok. Patří ti všeobecná vlastnost vidět věci s blízským zaostřením. Tvé uši vnímají zvuky úměrně logaritmu intenzity. Jinak bys nemohla slyšet bzukot včel a zároveň snést tlesknutí přímo u ucha. Nebo vidět při svitu měsíce a za poledne; vidění je stejné."
"To je všecho zatraceně užitečné,! prohlásila Cley v obraně. Nechápala, kam Pátrač míří.
"Pravda, ale vy tak uvažujete i o čase. Vaše logaritmické vnímání zdůrazňuje přítomnost, potlačuje minulost či budoucnost.Cose stalo při snídani, vyžaduje stejnou pozornost jako původ vesmíru."

"No tak už dost slov. Ať dneska vyhrálo cokoliv, a za jakoukoliv cenu, jsme naživu."
"Daleko důležitější, že biom žije."
"Ano,díky bohu."
"Není zač," řekl Pátrač.

Návrhář šablon

Tož jsem si (za pozorné asistence syna Filípka) trochu pohrál s novou službou serveru blogger.com, nazvanou Návrhář šablon...
Uvítám jakékoliv, i kritické, poznámky k výsledné grafické podobě tohoto webu...

Superhračky vydrží celé léto

Sbírka povídek Briana Aldisse, jejichž ústředním motivem je otázka, zda "nové technologie a inteligence mohou pracovat společně". Ve výsledku jsou pak některé povídky poněkud filozofického ražení.

"Eunice, Eunice, můj ubohý duchu, mám z tebe strach. Mám strach ze všeho. Věděl jsem, že Peklo bude hrozné, ale vůbec ne, že bude takové. Jak se s tebou můžu vrátit do skutečného světa? Poraď mi, prosím."
...
"Ne, ne, můj drahý. Mýlíš se, jako ses mýli vždycky."
"Ano, ano, ale -"
"To, v čem jsme, je Nebe. Peklo je tam, odkud přicházíš, drahý, Peklo se všemi mučivými fyzickými podmínkami! Tohle je nebe."

Změna vzhledu

Vážení pravidelní i náhodní čtenáři, dovolil jsem si přizpůsobit vzhled této stránky a obléci ji do skoro stejného kabátce, jaký má moje hlavní webová stránka, jen barevné ladění je trochu jiné. Za Vaše připomínky či náměty budu vděčný... I když u čtenářského deníku asi není vzhled zase tak důležitý - jenže to je možná jen má mylná domněnka...

Vraťme se k rozumu

Předkládám zajímavé citáty z knihy lorda Lawsona Vraťme se k rozumu, k níž napsal předmluvu Václav Klaus:

Zopakujme si, že oficiální podání, jak je vyjádřeno ve zprávě Mezinárodního panelu pro změnu klimatu z roku 2007 (zveřejněném ovšem ještě předtím, než bylo oficíálně přiznáno zastavení růstu teplot počátkem 21. století), říká, že do roku 2100 lze očekávat vzestup teploty mezi 1,8 ºC a 4 ºC.
Představa, že tento očekávaný vývoj by byl takovou pohromou, že v zájmu "záchrany planety" musíme radikálně omezit emise oxidu uhličitého, se ukázala jako zcela nepodložená. Asi nebude znít překvapivě, že postupné a mírné oteplování bude mít vedle nákladů i přínosy; náklady a přínosy samozřejmně nebudou po celém světě stejné; chladnější oblasti světa pocítí více přínosů, zatímco teplejší budou více zatíženy náklady. V celkovém pohledu však není zdaleka jisté, že by obyvatelé planety jako celku museli nést v celkovém součtu nějaké podstatnější náklady, a je dokonce možné, že jim ani žádné čisté náklady nevzniknou.

Jedním z ústředních sdělení této knížky je, že s ohledem na nejistotui kolem vědy a přirozenou nejistotu ohledně budoucnosti obecně bude mít určitě větší smysl spolehnout se na samovolnou adaptaci, posílenou v případě potřeby podpůrnými politickými opatřeními, než platit velmi vysokou cenu za drastická omezování emisí bez reálné pravděpodobnosti, že se tím něčeho dosáhne.

Nové náboženství globálního oteplování, jakkoli může být pro politiky výhodné, tedy není tak neškodné, jak se může na první pohled jevit. Dokonce se dá říct, že čím víc jej zkoumáme, tím víc připomíná Šifru mistra Leonarda zeleného hnutí. Je to senzační příběh a fenomenální bestseller. Obsahuje zrnko pravdy - a obrovskou kupu nesmyslů. A tyto nesmysly mohou být ve svém důsledku zhoubné. Zdá se, že jsme vstoupili do nového věku nerozumu, což je jednak hluboce zneklidňující a jednak představuje velkou hrozbu pro ekonomiku. Zachránit planetu teď musíme především právě před tím.

Kde jen jsem ta poslední slova už četl či slyšel...

---

Jak se píše značka pro stupeň Celsia najdete zde.

Franny a Zooey

Kniha tak trochu mystická, tak trochu pomáhající najít člověku sám sebe, tak trochu to hledání zašmodrchávající. Trvalo mi dlouho, než jsem panu Salingerovi přišel na chuť, a teď asi budu litovat, že zas tak moc nepublikoval.
A co jsem si tentokrát vybral za citáty, které mne oslovily:

"Čtyři slavnostní sliby," řekl a zavřel záštiplně oči. "Slibuju, že zachráním každou bytost, byť by jich bylo bezpočet, slibuju, že potlačím každou vášeň, byť by jich bylo sebenevyčarpetelněji, slibuju, že si osvojím všechny dharmy, byť byly sebenezměřitelnější, slibuju, že se doberu Buddhovy pravdy, byť byla sebenepostižitelnější..."

I když by mi tohle samo o sobě zas tak nevadilo. Poněvadž když někoho kritizuju, tak mu to aspoň řeknu od plic, a vím, že si dřív nebo pozdějc každou kritiku, co vyslovím, pořádně odskáču, ať už tak nebo tak.

...jediný, co má v náboženským životě nějakou cenu, je od všeho se oprostit... Nemít žádný tužby. "Po ničem neprahni!" Jenže herce dělají hercem především jeho tužby...
... A tohohle se už nezbavíš. Nemůžeš se jednoduše vykašlat na to, k čemu tě tvoje tužby dovedly. ... Jediný, co můžeš dělat, jediná nábožná věc, jakou můžeš dělat, je hrát. Hrát pro Boha, když myslíš - stát se boží herečkou, když myslíš.

Umělec se má starat jen o to, aby spěl k dokonalosti, ať už k takový nebo makový, k tomu, co pokládá za dokonalost on, ne někdo druhej. Na to ostatní nemáš ty co myslet, to mi věř.

---

Salinger, J. D. : Franny a Zooey, Odeon, Praha 1987

Salingerových Devět povídek

V neděli jsem dočetl první z knih J. D. Salingera, které jsem si půjčil krátce po jeho smrti v knihovně, titul Devět povídek. Nutno podotknout, že prvních sedm povídek jsem přečetl, aniž by mne oslovily. Ale poslední dvě, osmá a devátá povídka, mne už cosi sdělily, i když to neumím popsat slovy. Jednak tu najdete téma víry, znovuzrození, budhismu (v poslední povídce) a taky téma jakési transformace pracovního úkolu do úkolu osobního v povídce o korespondenčním učiteli malování, asi v tom nenápadně hledám svou "webovštinu" a osud vzniku této série blogů se společnou hlavičkou Radek Králík Novotný.

---

Mimochodem, po panu Salingerovi je nazvána i organizace Salinger a taktéž krom výše uvedeného odkazu z Wikipedie si o Salingerovi můžete přečíst například na serveru spisovatele.cz.

Peníze od Hitlera

Příběh, v současné době i divadelně zpracovaný, mapuje osud židovské dívky, která zázrakem přežije koncentrační tábor, po návratu však zjišťuje, že je její rodina označena za kolaboranty. Dále žije celý svůj život životem rozpolcené osoby, která by ráda očistila rodiče, žila normální život, ale vzpomínky na válku a návrat jí to neumožňují. A těsně před smrtí, šedesát let po válce, nalézá v paměti i vzpomínku, která usvědčuje jejího otce, že se příslušností k nacistům snažil zakrýt židovský původ...
Stojí za přečtení, kniha je plná zajímavých myšlenek a obrazů. Zde malá ukázka:

Vždycky se mi zdálo, že je mnohem těžší nashromáždit argumenty pro to, aby se člověk nezabil. Aby žil.
Odejít dobrovolně, říká se. Nikdy to není dobrovolné. Člověk je nucen zjevnými i skrytými proudy, které vytvarují a vymelou břehy takového činu. Proudy vnějších okolností. Vnitřních trýzní. Je postrkován a doplaven k poslednímu.
Když člověk pozná, co všechno život obnáší a jak málo je v davu spravedlivých, měl by odejít. Včas. Jenomže ještě pořád zbývá naděje, že cosi zůstává skryto. Něco, co se člověk dozví, co pochopí v příští minutě, za nejbližší zákrutou.
A všechno se tím definitivně změní.

---

A osud mu už nedopřeje času, aby to, co ho tížilo nejvíc a užíralo mu nejen spánek, ale i radost závěrečných let života, někomu povědět. Stejně netušil komu a nevěděl jak. Přemítal, proč se to hlavní o lidském životě nedozvíme. Ne proto, že by příběh končil, ale proto, že končí zásoba použitelných slov. Ano, jistě, slovy se dá hodně napáchat.
Ničemu se jimi nedá zabránit.

Denemarková, Radka : Peníze od Hitlera, Host - vydavatelství, s. r. o., Brno, 2006

Výprava do neznáma / Legenda o Kožešince

"To není sen," zašeptala Kožešinka.
"Ovšemže je. Celý život je sen," proneslo ztěžka stromové stvoření. "Víš, kdo jsem? Možná se o mně vyprávějí příběhy, které do tohohle snu prosákly z jiných, o mně a mých sestrách. Jsme dryády, strážkyně stromů."
...
"Mohla bys lidi přimět, aby to pochopili."
"Pochopili?"
Kožešinka si všimla, že se v očích dryády pohybují zlatá smítka připomínající rybky v hlubokém jezeře. "Víš," začala váhavě, "cestou k tobě jsem zjistila, že všichni lidé nejsou špatní. Myslela jsem původně, že ano, a tak si prostě nemůžou pomoct, protože je to jejich přirozenost. Připadalo mi, že špatnost k nim patří jako k ptákům křídla. Ale cestou jsem větřila taky lidi, kteří vůbec nebyli špatní. Možná si někteří cestu špatnosti zvolili sami, protože se domnívali, že je to jen na nich. Jestli máš takovou sílu, jak tvrdila Moudrá sova -"
...
"Podívej, jestli je tenhle svět pouhý sen, tak ty jsi jeho součást. Sny přece neselhávají samy od sebe. Selhávají proto, že v ně přestanou věřit ti, kdo sní," spustila Kožešinka a polkla. "A někdy musíš věřit dál a dál, i když to nejdřív vypadá beznadějně. Proto jsem tě přišla povzbudit, když mi sova řekla, že to někdo musí udělat. Myslela jsem si, že je to úkol pro opravdového hrdinu, ale řekla bych, že na světě žádní opravdoví hrdinové nejsou, jen v Kaštánkových příbězích. Jsou pouze úkoly, které je třeba vykonat, a ti, kdo se o to pokusí."

A tak se pokouším...
Carmody, Isobelle : Výprava do neznáma (Legenda o Kožešince 1), Euromedia Group k.s. - Knižní klub, Praha, 2008
Kniha má údajně pokračování: LIŠÁK ŽAL, Druhá kniha Legendy o Kožešince